|
|
Sauroleishmania-sand fly interactions
Tichá, Lucie ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Berriatua Fernández de Larea, Eduardo (oponent) ; Shaw, Jeffrey Jon (oponent)
Sauroleishmanie jsou méně zkoumanou skupinou parazitů, kteří náleží do rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae). Jejich životní cyklus zahrnuje plazí hostitele a flebotomy (Diptera: Psychodidae). Sauroleishmanie nejsou patogenní pro člověka, a tak je o jejich vývoji ve flebotomech a gekonech známo velmi málo. Hlavním cílem této práce tedy bylo otestovat vnímavost různých druhů flebotomů k sauroleishmaniové infekci a popsat vývoj těchto parazitů ve střevě přenašeče; menší část pak byla věnována výzkumu infekcí v plazech. Nejprve jsme se zabývali vývojem Leishmania (Sauroleishmania) tarentolae ve třech druzích flebotomů rodu Phlebotomus. Flebotomové byli infikováni kulturou promastigotů sáním přes membránu a jejich střeva byla vyšetřována v různých časových intervalech po infekci. Leishmania (S.) tarentolae se vyvíjela ve všech třech zkoumaných druzích, typ vývoje byl peripylární. Kromě toho se parazité v hojném počtu vyskytovali v Malpigických trubicích, což je pro parazity rodu Leishmania unikátní lokalizace. Dosavadní poznatky o L. (S.) tarentolae jsme také shrnuli do přehledového článku popisujícího původ, životní cyklus a využití tohoto druhu sauroleishmanie. Dále jsme popsali vývoj dvou vybraných druhů sauroleishmanií, L. (S.) adleri a L. (S.) hoogstraali, v různých druzích flebotomů...
|
|
|
Experimental animal models and vectors of Leishmania (Mundinia)
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Courtenay, Orin (oponent) ; Soares Maia, Carla Alexandra (oponent)
Leishmanie jsou dvojhostitelští a hmyzem přenášení parazité obratlovců, kteří způsobují onemocnění označované jako leishmanióza, ohrožující více než miliardu lidí po celém světě. Tito parazité jsou aktuálně rozděleni do čtyř podrodů: Leishmania, Viannia, Sauroleishmania a Mundinia. Zástupci posledního jmenovaného podrodu se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Ačkoliv jejich medicínský i veterinární význam stále roste, o jejich rezervoárových hostitelích a přenašečích se ví jen velmi málo, stejně tak jako o možných modelových organismech využitelných pro jejich výzkum. Tato práce shrnuje výsledky naší snahy o rozšíření znalostí o tomto podrodu. V prvních třech studiích jsme se zaměřili na potenciální modelové hostitele a postupně jsme experimentálně infikovali morčata (Cavia porcellus), BALB/c myši, křečíky čínské (Cricetulus griseus) a pestrušky písečné (Lagurus lagurus) celkem 5 druhy leishmanií z podrodu Mundinia, a navíc jsme testovali rezervoárový potenciál afrických hlodavců myši nilské (Arvicanthis niloticus) a krysy mnohobradavkaté (Mastomys natalensis) pro L. chancei. Čtvrtá studie byla zaměřena na přenašeče. Provedli jsme experimentální infekce flebotomů, sdílejících rozšíření s danými druhy leishmanií, a tiplíků Culicoides sonorensis, abychom mohli sledovat vývoj leishmanií...
|
|
|
Časná fáze imunity v kůži proti leishmaniím
Máčalíková, Bára ; Leštinová, Tereza (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
Leishmanie jsou parazitičtí prvoci způsobující onemocnění zvané leishmanióza, která postihuje především savce. V průběhu evoluce se leishmanie adaptovaly na hostitelský imunitní systém, který umí do jisté míry využívat ve svůj prospěch. Tato bakalářská práce pojednává o vztahu leishmanií s časnými imunitními složkami v kůži hostitele a schopnosti parazita inhibovat mikrobicidní aktivity buněk. Infekce počíná inokulací infekčních promastigotů do savčího hostitele a než se leishmanie dostanou do své cílové buňky, interagují v kůži zejména s komplementem, keratinocyty, fibroblasty, eosinofily, neutrofily, mastocyty a dendritickými buňkami. Porozumění vzájemným interakcím mezi hostitelem a parazitem je nezbytné pro vývoj vakcíny a léčbu leishmaniózy. Klíčová slova: leishmanie, kůže, časná imunita, komplement, keratinocyty, fibroblasty, eosinofily, neutrofily, mastocyty, dendritické buňky
|
|
|
Využití zvířecích modelů při studiu leishmanióz
Pekařová, Julie ; Vojtková, Barbora (vedoucí práce) ; Pacáková, Lenka (oponent)
Leishmaniózy jsou onemocnění způsobené parazitickými prvoky rodu Leishmania, jehož životní cyklus zahrnuje savčího hostitele a hmyzího přenašeče typicky rodu Phlebotomus či Lutzomyia. Zatímco přenašečů je omezené množství, spektrum hostitelů je široké, tudíž je zde k dispozici i mnoho modelových zvířat, která lze využít ke studiu různých aspektů leishmanióz. Mezi taková řadíme studium imunitní odpovědi hostitele, patologických projevů onemocnění, virulenčních faktorů či testování léčiv a vakcín. K běžně používaným modelovým zvířatům patří zejména hlodavci, kteří tvoří velkou část rezervoárových hostitelů leishmanióz. Příkladem standartních hlodavčích modelů jsou laboratorní myš (Mus musculus) a křeček zlatý (Mesocricetus auratus), využívají se však i vyšší modely jako například nehumánní primáti a psi. Relativní novinkou v rámci výzkumu leishmanióz jsou divocí hlodavci, kteří se jeví jako ideální experimentální modely pro studium přirozené dynamiky infekcí. Klíčová slova: zvířecí modely, laboratorní zvířata, hlodavci, Leishmania, leishmaniózy
|
|
|
Imunitní odpověď hostitele u kožní versus viscerální formy leishmaniózy
Matějková, Barbora ; Leštinová, Tereza (vedoucí práce) ; Jelínková, Kristýna (oponent)
Parazitičtí prvoci z rodu Leishmania během životního cyklu kolují mezi přenašeči a hostiteli, ve kterých přicházejí do kontaktu s imunitním systémem. V těle hostitele může infekce vést k rozvoji onemocnění zvaného leishmanióza. Ta se může projevovat vícero způsoby, přičemž nejznámější formy se označují jako viscerální, kožně-slizniční a kožní leishmanióza. Tato bakalářská práce se zaměřuje na imunitní odpověď hostitele během kožní a viscerální formy leishmaniózy. Dále je pozornost věnovaná hostitelským, vektorovým i parazitárním faktorům, které se liší mezi druhy kožní a viscerální leishmaniózy, a které mohou ovlivňovat rozdílné klinické projevy. Pozornost je věnovaná nejen faktorům spojených s imunitou, ale i faktorům jako jsou velikosti inokulačních dávek parazitů, teplotní rozdíly mezi kůží a vnitřními orgány, genetika parazitů a další. Klíčová slova - Leishmania, viscerální leishmanióza, kožní leishmanióza, imunitní odpověď, parazit, imunita
|
|
|
Vývoj bičíkovců rodu Porcisia a podrodu Mundinia ve flebotomech (Diptera: Psychodidae) a tiplících (Diptera: Ceratopogonidae)
Bačíková, Dominika ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Modrý, David (oponent)
Hlavní část diplomové práce je věnována bičíkovcům rodu Porcisia, parazitujícím u amerických stromových dikobrazů, jejichž přenašeči dosud nebyli popsáni. Pomocí experimentálních infekcí byl studován vývoj obou známých zástupců tohoto rodu (P. deanei a P. hertigi) ve dvou druzích flebotomů (Lutzomyia migonei, Lu. longipalpis) a tiplících Culicoides sonorensis. Zatímco P. hertigi nepřežívala defekaci samic žádného z přenašečů, P. deanei tvořila silné zralé infekce u 51-61 % samic Lu. longipalpis a v menším procentu i v Lu. migonei (7 %) a C. sonorensis (7 %). Porcisie vykazovaly výrazně menší rozměry, než kontrolní druh L. infantum, ale tvořili stejné morfologické formy. Výjimečná byla lokalizace P. deanei, infekce byly detekovány u všech tří přenašečů převážně v malpigických trubicích. Další pokusy prokázaly přítomnost P. deanei v moči Lu. longipalpis vylučované při prediurezi a úspěšný přenos parazita na BALB/c myš touto unikátní cestou. Lutzomyia longipalpis je tedy kompetentním přenašečem P. deanei, ale do přenosu mohou být na endemických lokalitách zapojeny i další druhy flebotomů či tiplíků. Menší část práce je věnována porovnání morfologie zástupců podrodu Mundinia - L. martiniquensis a L. orientalis - při vývoji v tiplících C. sonorensis a flebotomech Phlebotomus argentipes. Oba druhy...
|
|
|
Factors affecting the protective effect provided by sand fly saliva immunization on the outcome of Leishmania infection
Jelínková, Kristýna ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Lipoldová, Marie (oponent)
Leishmanióza je parazitické onemocnění působené prvoky rodu Leishmania, jejichž vektorem jsou samice rodu Phlebotomus a k přenosu leishmánií dochází během sání krve. Je-li hostitel před kontaktem s leishmániemi vystaven slinám flebotomů, dochází k sensitizaci; v některých případech dochází k tzv. protektivnímu efektu, jenž ovlivní výslednou podobu onemocnění. Uvádí se, že tento efekt pramení z opožděné hypersenzitivní reakce na sliny flebotomů, která vrcholí přibližně 48 hodin po interakci se slinným antigenem a jejímž důsledkem je povzbuzení obranných mechanismů hostitele proti leishmániím. Cílem této diplomové práce bylo ověřit druhově specifické vlastnosti protektivního efektu, závislé mimo jiné právě na načasování infekce po poslední expozici slinám flebotomů. Předložené výsledky prokázaly, že zatímco u imunizovaných myší BALB/c, které byly infikovaných prvokem Leishmania major týden po vystavení slinám Phlebotomus duboscqi, se protektivní efekt vyvinul, tak při infekci provedené 48 hodin po expozici k tomu nedošlo. Protektivní efekt daný vystavení slinám flebotomů před infekcí v tomto případě dokonce úplně vymizel, což bylo prokázáno statisticky nesignifikantními rozdíly měřených parametrů v porovnání s kontrolní neimunizovanou skupinou. Vystavení sání flebotomů druhu Sergentomyia schwetzi...
|
|
|
Genetic regulation of Leishmania infection
Sohrabi, Yahya ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Kolářová, Iva (oponent)
10 Abstrakt Leismanióza je opomíjené tropické onemocnění, které se řadí k nejzávážnějším zdravotnickým problémům. Je endemické v 98 zemích Asie, Afriky, Ameriky a Středomoří a postupně se šíří do nových oblastí včetně střední Evropy a USA. Klinické formy leishmaniózy zahrnují široké spektrum projevů od kožní leishmaniózy až po potenciálně smrtelnou viscerální leishmaniózu. V endemických oblastech je znám výskyt asymptomatických případů. Různé druhy leishmanií indukují různé symptomy, ale dokonce pacienti infikovaní stejným druhem parazita mohou projevovat různé symptomy onemocnění a různě reagovat na léčbu. Proto je jednou z velkých výzev vysvětlení pozorované variability, kterou nelze vysvětlit pomocí současně známých faktorů. Abychom našli nové faktory regulující leishmaniózu, testovali jsme úlohu molekul, o nichž je známo, že se účastní regulace jiných infekcí, a mapovali jsme lokusy kontrolující množství parazitů po infekci L. major. Také jsme determinovali kontrolu přežití po infekci virem klíšťové encefalitidy (TBEV) s cílem určit, zda existují společné prvky v odpovědi k L. major a TBEV. Interferonem indukované GTPázy (guanylate-binding proteins, GBPs) hrají významnou úlohu v aktivaci inflamazómu a zprostředkovávají vrozenou rezistenci proti mnoha vnitrobuněčným patogenům. O jejich roli v...
|
|
|
Využití metod genového inženýrství při studiu leishmanií
Kriegová, Gabriela ; Bečvář, Tomáš (vedoucí práce) ; Arbonová, Lenka (oponent)
Při studiu leishmanií současné době stále více využívá metod genového inženýrství. Tyto moderní DNA technologie umožňují zásah do genomu organismů a přesnou manipulaci umožňující jeho změny a opravy. Mezi nejdůležitější metody patří CRISPR/Cas9, RNA imerizovatelná Cre rekombináza (DiCre), plasmid shuffle a gene tagging. Volba metody závisí na tom, zda studujeme esenciální nebo neesenciální geny, případně co je cílem studie. Díky těmto metodám můžeme zkoumat leishmanie přístupem reverzní genetiky, která umožňuje studovat fenotyp. Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o využití metod genového inženýrství a současně diskutuje jejich limitace, výhody a nezbytné modifikace postupů u leishmanií.
|
|
|
Leishmaniózy a jejich přenašeči v západní Africe
Hošková, Anna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza je parazitární onemocnění přenášené flebotomy. V západní Africe se leishmaniózy vyskytují endemicky a setkáme se zde s kožní, viscerální a mukokutánní formou onemocnění. Nejčastější formou nemoci je v této oblasti kožní leishmanióza, kterou způsobují druhy Leishmania major, Leishmania tropica a nový, zatím nepopsaný druh Leishmania sp. z Ghany. Původci viscerální leishmaniózy jsou druhy Leishmania donovani a Leishmania infantum. Potvrzeným přenašečem druhu L. major je v tomto regionu Phlebotomus duboscqi. Vektoři druhu Leishmania sp. z Ghany ani přenašeči viscerální leishmaniózy nejsou v západní Africe známi. Za potenciální alternativní přenašeče jsou v této oblasti považováni flebotomové z rodu Sergentomyia nebo tiplíci. Potvrzenými rezervoárovými hostiteli druhu L. major jsou v některých státech hlodavci Tatera gambiana, Arvicanthis niloticus a Mastomys erythroleucus, ve většině států ale potvrzeni nejsou. Rezervoároví hostitelé viscerální leishmaniózy jsou hlavně psi. Některé státy západní Afriky bývaly francouzské kolonie a ve Francii žije hodně lidí afrického původu, kteří jezdí navštěvovat své příbuzné do západní Afriky. Tím hrozí import leishmanióz do neendemických oblastí. Cílem této bakalářské práce je shrnout současné poznatky o výskytu leishmanióz v západní Africe a...
|
host ::
RSS.